Bruneck leží v nadmořské výšce 838 metrů a tvoří centrum údolí Pustertal. Patří k němu také obce Aufhofen, Dietenheim, Luns, St. Georgen, Stegen a Reischach, městská oblast se tak rozprostírá po celé kotlině. Město Bruneck je hospodářským a kulturním centrem Pustertalu. 

Nabízí zajímavé staré město, obchody, výborné restaurace, kde servírují nejlepší jídla pustertalské kuchyně. Vesnice patřící k obci Bruneck jsou naproti tomu mnohem klidnější, uchovávají si své tradice. Žijí v nich především sedláci, kteří stejně jako kdysi chovají dobytek a věnují se mléčné výrobě. 

Na začátku byl hrad
Hrad Bruneck trůní na kopci nad městem. Správní sídlo brixenského biskupa Bruno von Kirchberga se ve 13. století nacházelo ve vesnici Aufhofen, neskýtalo však sebemenší ochranu. Vesnice tu byly už mnohem dříve, vznikly asi v 9. století. Proto nechal biskup Bruno postavit hrad, aby ochránil své panství v údolí Pustertal. Položil tak základní kámen města Bruneck. První domy se objevily na úpatí hradní hory. Bruneck tehdy tvořily jen dvě řady domů a jedna ulička. Až později se město rozrostlo o dodnes částečně zachovanou městskou zeď a příkopy. Hrad byl tehdy obýván a získal dnešní podobu. V současnosti se zde nachází Messnerovo horské muzeum Ripa, jehož návštěva by měla být povinnou součástí programu vaší dovolené ve zdejším prázdninovém bytě nebo pokoji.
Hora s hradem je pro obyvatele Brunecku svatá, protože připomíná slavnou minulost. Stačí udělat jen pár kroků z města plného obchodů a můžete si užívat toto klidné místo. Panuje tu téměř magická atmosféra. Jakmile se tu v tichu oddáte výhledům na město a údolní kotlinu, už se vám odtud nikdy nebude chtít.

Vlastivěda
V obci Dietenheim stojí Jihotyrolské zemské muzeum folklóru. Tady se dozvíte vše o selských tradicích i tvarech domů a statků v celém Jižním Tyrolsku. Na ploše s rozlohou čtyř hektarů stojí rekonstruované selské domy z období mezi 15. a 19. stoletím, s původními kuchyněmi, světnicemi, ložnicemi, stájemi, mlýny, dílnami, zahradami a s poli. Krávy, kozy, ovce i kočky se na prostranstvích muzea volně pohybují stejně jako ve skutečném životě sedláků, u rybníka kejhají husy a batolí se kachny. Kromě toho tu lze pozorovat pečení chleba nebo stříhání ovcí. 

S pýchou a krojem 
Stejně jako ostatní vesnice v údolí Pustertal mají také obce patřící k Brunecku své vlastní posvícení. Scházejí se na něm všichni – i ti, kteří už nějakou dobu bydlí a pracují někde úplně jinde. Slavnost je veselá a také trochu hlučnější, protože hudební kapely to rozjíždějí na plné pecky a žádná nechce zaostat. Tento den je také přehlídkou pěkných starých krojů. Až do 18. století platily v Jižním Tyrolsku předpisy pro oblékání, aby bylo podle oblečení patrné, ke které vrstvě člověk patří. Z těchto dob pocházejí kroje – selská móda, která se i později vyvíjela, takže dnes se každé údolí a vesnice navzájem podle krojů, jejich barev a střihů odlišují. Při velkých slavnostech kostelů neboli posvíceních a také při jiných příležitostech vytahují ze skříní kroje i obyvatelé města Bruneck. Slavnostnímu oblečení tu říkají „Sunntagiwond“ a smí se oblékat jen tehdy, když se potkávají obyvatelé Pustertalu.