p>Drobným zemědělcům, kteří měli jen malý majetek a jako přivýdělek provozovali většinou řemeslo, se říkalo "Kleinhäusler", chalupníci. Buď si doma zřídili malou dílnu, nebo se vydali "auf die Stör", tedy na vandr. Na venkově bylo zvykem přivést si řemeslníky do domu, místo aby se chodilo za nimi. Proto například krejčí, ševci a tkalci chodili ze statku na statek a šili boty a oděvy pro celou rodinu. Odměna se skládala z bezplatné stravy a ubytování. Na konci podzimu se konala také "Besserung", platba v naturáliích, např. v podobě obilí, máku nebo chleba. Když byli v domě řemeslníci, vařila selka často nedělní jídla, aby si ve vesnici udržela dobrou pověst. Řemeslníci urazili dlouhou cestu, a proto znali mnoho novinek. To byla vítaná změna v každodenní rutině sedláka.

Řemesla v zimních měsících

Zimní období je na jihotyrolských statcích tím klidnějším obdobím roku. Dříve nemuseli sedláci vlastnící ornou půdu a ve stáji osm a více kusů dobytka vykonávat během roku žádnou další práci. V chladném období tak pracovali jako řemeslníci pro vlastní potřebu. Na každém statku byla dílna "Machkammer", která sloužila k opravám zemědělského nářadí. Kromě toho také zemědělci vyráběli různé předměty denní potřeby: Pletli se košíky, vyráběli hrábě nebo se na soustruhu soustružili talíře, mísy a brousky z borového dřeva. Zatímco muži pracovali převážně se dřevem, ženy se věnovaly především zpracování vlny.

V mnoha případech se řemeslné dovednosti předávaly z generace na generaci, což se děje velmi často i dnes. Cenné dovednosti se předávají svědomitě a trpělivě z prarodičů na rodiče a poté na děti a vnoučata, aby se na ně nezapomnělo.