Základ produkce Erharda Parise tvorí nejen vrbové proutí. Ze svých toulek po vlastním lese prináší mladý hospodár vetvicky lískového orechu, modrínu a brízy. V dílne si je pripraví ke splétání. Vetve lískového orechu naštípne ostrým nožem, ohne je pres koleno, šikovne je podélne zlomí a rozdelí je na stejne široké pruty. "Vyžaduje si to hodne casu, trpelivosti a obratnosti v prstech," vypráví Paris, zatímco nacvicenými rezy zbavuje vetve kury. Poté vytvárí kostru budoucího díla. Haluz za haluzí zaplétá svými mrštnými prsty. Pokud by vetve byly suché, musel by je na nekolik dní namocit, aby je bylo možné ohnout.

Možnosti tvarování pri splétání jsou skoro nekonecné: Vytvarované koše všech velikostí se kupí v sedlákove dílne. Vedle nich leží dekorativní košíkárské objekty jako mísy nebo stínidla na svícky, ale také neobvyklé tašky plné šarmu a elegance. "Umení košíkárství je tradicí dlouhou více než 2000 let. Staré techniky spojené s novými nápady mají za výsledek jednoduché ale pritom neobvyklé a pozornost budící objekty pro dum i zahradu," je presvedcený umelecký remeslník. Krása každého i toho nejmenšího výrobku spocívá v detailu. Jen pokud má košíkár dostatek zkušeností a vytrvalosti, muže se vyvarovat i nejmenších chyb. Platí to také pro splétání ovcí vlny, které je nejnovejší vášní statkáre.